na vrcholku hlavy
fialová
http://zdravi.doktorka.cz/sedma-cakra
Stojím, tělo se jemně kývá v kruzích.
Nad sebou vnímám velký prostor – vysoký a široký. Jemně fialovou barvu. Jako bych tu barvu mohla ochutnat kůží. Zvedá se a zase klesá – jako jemná ruka, jemná ochrana nade mnou, jemný šátek.
Bolest za krkem mě umenšuje a nutí sklonit hlavu.
Tak já se peru?,
divím se. Peru se s Bohem? Myslela jsem, že s touto čakrou nebudu mít potíže…
Pojď opatrně,
slyším odpověď.
Co pomůže mým čtenářům?
ptám se.
Narovnávám hlavu a slyším větu parafrázující Kanta: Vyšší zákon nade mnou, boží láska ve mně.
Vycházím, přestávám se bát, cítím velmi pevné a jisté tělo, spojení sedmé čakry s první.
Strach ze mě padá v ohromných kusech – jak hroudy hlíny. Jsem velmi široká a rovná – jako krajina.
Dívám se celým tělem – nejen očima. Vidím široko kolem sebe, do dáli. Nemám problém. Mým tělem proudí všechno – chvílemi mám pocit, že mnou proudí energie všech čaker. Nebo je to ta sedmá, která pronikla do celého těla? Rozhodně pocit je stále fialovější, tmavší. Nemá cenu přemýšlet. Lebka, lícní kosti se mi uvolňují.
Začínám být šťastná se vším, čím jsem, s celým svým stavem. Šťastná na světě. Vůbec bych nečekala takové neesoterické, naopak velmi pevné spojení se zemí ohledně sedmé čakry.
To nedělání si hlavy, nehledání problémů je výrazné. Přijímám velmi střízlivě vše, co je okolo. Střízlivě – tj. takové, jaké to je. Nesnažím se nic zlepšovat. Přitom fialová je barva transformace…
, pomyslím si.
No právě
, zní veselá odpověď. Bingo.
Je mi stále veseleji a spokojeněji. Jako bych předměty kolem sebe viděla poprvé jinýma – spokojenýma očima. Jako přátele. Už dlouho jsem nebyla tak hezky při sobě
.
Co já tady na tom světě pořád tak blbnu s tím děláním si starostí?
směju se. A co místo blbnutí?
ptám se. A cítím potřebu nějaké činnosti; zvědavost, elán.
Tohle že je nejvyšší čakra?
žasnu.
Šmarjá, přestaň přemejšlet
, slyším hlas.
Je mi dobře. Velmi. Po dlouhé okružní cestě skrz sebe a přemýšlení o sobě jsem došla k velmi praktickému klidu. Je odlišný od začátku mé cesty. Je to klid zvětšený o vědomí, že vše kolem je přátelské a na správném místě. O vědomí usazenosti na správném místě. Už nejsem hledač toho správného místa. Už na něm jsem.