v úrovni ohryzku
světle modrá
http://zdravi.doktorka.cz/pata-cakra
Jsem klidná, volná, dívám se jasnýma očima a vnímám hodně široké modré nebe.
Mám skvělou, jemně veselou náladu a není, co by mi ji zkazilo. Někde v hloubi slyším veselou neznámou písničku. Jsem nezranitelná, a přitom velmi jemná, dívčí, klidná, svěží.
Nic není problém, všechno je vyřešeno dřív než vznikne problém – a přitom se o nic nějak nesnažím, s ničím nebojuji. Jenom tak jsem, mám bezděčný úsměv, velkou důvěru ke světu.
Překážky najednou nejsou – jen klidná láska. Jako slunečný a přitom nepálivý den. Jako by prostor okolo mě – snad ten vzduch kolem - léčil svou existencí mou kůži. Jsem s ním velmi synchronní, zkoordinovaná. Jasně cítím tu výměnu mezi námi. Jako bychom spolu hráli dvojhlas, ale ne pomocí zvuků, ale spíš chuti, nebo hmatu – nebo spíš existence.
Cítím pohodu a prostor kolem mě cítí pohodu. A vzájemně se prolínáme. Velké, klidné a přitom velmi nenápadné, nedramatické štěstí. Pobavenost. Spokojenost.
Přání? - Nemám žádná přání. Jen tichá radost mě prostupuje.
Jsem velmi spokojená sama se sebou. Je pro mě velká radost být tam, kde jsem, a sloužit lidem. Jako bych byla prostředníkem lásky – nedramatické, neteatrální, veselé, mladé, úsměvné, lehké.
Teď mě napadlo, jestli taková láska není naivní – a dostala jsem od ní naivní
odpověď - rozhovor:
Vy lidé ve svém strachu pořád rozlišujete, co je naivní. Co se nebrání, je podle vás naivní. Co je čisté, je naivní, hloupé, zranitelné, krátkozraké. Když se někdo nebojí a nevidí všude nebezpečí, je hned naivní. – A přitom co je nebezpečí, kde je? – Nebezpečí děláš ty. Nevědomou myšlenkou vytvoříš situaci. Pak do ní vlezeš, žiješ ji, a protože tě to bolí, říkáš, žes byla naivní.
Ty nelezeš do nebezpečí?
Ne. Já nikam nelezu. Já jsem. Jsem všude. Jsem prostor. Prostor kolem příběhů.
Nedotýkají se tě? Nezraňují?
Příběhy? Dívám se. Co všechno si lidi ve svých myslích nevytvoří, aby se mohli bát a trápit... A cítím s nimi soucit. S jejich zranitelností. Se závislostí na zranění. Bludný kruh.
Závislost na zranitelnosti?
Pocit zraněnosti vyvolává strach z dalšího zranění. Strach ze zranění vyvolá zranění. A když je člověk takto zranitelný, musí si dát pozor na svou zranitelnost, samozřejmě. Rozlišovat, co je naivní a co ne. Velmi ostražitě hlídat realitu. Tím se ovšem nestane méně zranitelným.
Jak se tedy stát méně zranitelným?ptám se.
Uč se přijímat věci, které přicházejí. Pozoruj, jak do tebe vcházejí, procházejí tebou a skrz tebe odcházejí.