Lidi znají masáže. Vědí, jak masáže vypadají.
To si lehnete polonahý na lehátko, a osoba víceméně pevné postavy se na vás usměje (nebo aspoň nějak zatváří), případně si vás zkusmo trošku poplácá, pak si natře ruce olejíčkem, přistoupí k vám, položí vám na záda své vycvičené dlaně, pořádně vás jimi přitlačí na lehátko, vy heknete, jak z vás vychází vzduch, a pak to začne:
Jste hněten, tlačen, pleskán, proklepáván, mačkán, svírán, šťouchán a natřásán. Když vás masér časem pustí, velmi opatrně se sesunete z lehátka, cestou se ho ještě nenápadně zachytíte, abyste nespadli, a cítíte se sice trochu jako zmlácení, ale i znovuzrození; svalům se ulevilo – masér uvolnil všechny ty přilepenosti svalů pod kůží, všechny ty tuhosti a únavy v těle.
Opatrně se oblékáte a děkujete, zatímco masér se usmívá, jako by se ani nenadřel – jako by z vás ani nevymačkal svou vlastní váhou tuny olova.
To je pořádná masáž..
Kraniosakrální masáž, stejně jako masáž Bowenova, natožpak Reiki, o kterých bude na této stránce řeč, mají s tímto způsobem společné snad jedině to lehátko v mé ordinaci. Mají však výrazné terapeutické účinky – bez ohledu na to, že při nich nic o nic nepleská…